Tisková zpráva – ČEŠTINA PRO 21. STOLETÍ – Prohlášení Společnosti učitelů ČJL

Stáhněte si tiskovou zprávu Čeština pro 21. století ve formátu PDF »

ČEŠTINA PRO 21. STOLETÍ – MÉNĚ REFOREM, VÍCE DŮVĚRY

Prohlášení Společnosti učitelů ČJL (SUČJL)

V posledních letech prochází naše školství změnami, které nejvíc postihly rodný jazyk a literaturu. Zatímco po pádu totality se mnozí učitelé základních i středních škol pokoušeli hledat zajímavé cesty, jak češtinu zbavit formálnosti a literaturu přiblížit mladším generacím, s počátkem nového tisíciletí nás zavalila série systémových reforem, které znovu přinesly nadvládu formy, teorie a pojmů nad obsahem, praxí a propojováním souvislostí.

Loňským návratem části maturit zpět do škol a vytříbením státních testů se snad otevírá prostor pro rozmanitost cest a přístupů, jež budou vizitkou konkrétních ústavů i jejich češtinářů. Věříme, že kolektivistické pojetí předmětové komise, jejíž vedoucí striktně stanovuje četbu a povoluje výukové metody, konečně zmizí v propadlišti dějin. Pro učitele nejsou podstatné jen slušné platy, ale i důvěra, svoboda a naděje, že nebudou nástrojem nějaké další nedomyšlené reformy.

Předmět český jazyk a literatura úpravy potřebuje, ale neměly by to být necitlivé revoluční změny shora, které provedou úředníci, obecní experti na školství či teoretizující akademici. Na revizi by se měli podílet především češtináři všech stupňů a typů škol. 

JAZYK JE NÁSTROJ KOMUNIKACE I MYŠLENÍ

V rodném jazyce se učíme pojmenovávat jevy, vyjadřovat emoce i přemýšlet. Od počátku by měla být výuka více zaměřena na obsah a souvislosti. To se týká i nácviku psaní, kde preferujeme jednoduché písmo – důležité je, aby prvňáčci uměli co nejdříve rozpoznat, případně napsat jednotlivé znaky a mohli s učitelem komunikovat na dálku. 

Ve vyšších ročnících musí být samozřejmě kladen přiměřený důraz na jazyková pravidla, pravopis, tvarosloví, základní skladbu. Jazyk by neměl být zlatým teletem, ale není možné zcela rozvolnit jeho základy a neučit je. Jen je nutné za pochodu zvažovat, která pravidla a které pojmy jsou pro pochopení jazyka, porozumění textu, psaní a mluvené projevy nezbytné. Pojmů se učí příliš mnoho – v jazyce, slohu i literatuře.

Hodně se přetřásá problém skladby. Pochopení souvislostí, souřadnosti i podřadnosti, větných i souvětných vztahů je důležité. Přemíra větných rozborů, pojmů a hnidopišské určování každého větného členu je ztráta času. Skladba se dá učit logicky, elegantně, úsporně a názorně. Její pojetí si zaslouží revizi, ale vylučovat z plánů bychom ji neměli.  

SLOH NELZE NACVIČIT JAKO SPARTAKIÁDU

Hodiny slohu jsou rozděleny podle formálních útvarů, děti se učí psát vypravování, úvahu, charakteristiku, líčení, později novinářské a administrativní útvary. U formálnějších textů je racionální přístup nutný, ty umělečtější by si zasloužily více volnosti a větší důraz na obsahovou část. A naopak – tvorba klasické anglosaské argumentační eseje, která skvěle funguje jako reflexe četby, v našich učebnicích chybí.

LITERATURA JAKO UČEBNICE ETIKY aneb PROPOJME PŘÍBĚHY SE ŽIVOTEM

Nedomyšlené reformy nejvíc zasáhly hodiny literatury. Zatímco starší generace bojovaly s historickými celky a učily se zpaměti české humanisty, obrozence či sbírky ruchovců, současní maturanti omílají často dokola formální rozbory určitého počtu literárních děl, která prošla sítem předmětových komisí. Na některých školách se vytvořila nová „povinná četba“, studenti stahují rozbory z internetu nebo s nimi obchodují. Klesla znalost literární historie, a především schopnost porozumět starým i novým příběhům, respektive souvislostem mezi nimi.

Jakákoli necitlivá reforma shora stav spíše zhorší. Nápravu mohou naopak přinést nadšení, tvořiví a sečtělí češtináři, kteří dostanou opět možnost učit literaturu podle svých čtenářských zkušeností, svého nejlepšího vědomí a svědomí i podle zaměření svých žáků. Současně apelujeme na fakulty, které připravují budoucí češtináře, aby více a komplexněji pracovali s moderní světovou literaturu (pokud tak nečiní).

Chceme, aby se literatura opět stala důležitou součástí života mladých lidí. Aby se školáci i studenti skrze problémy svých oblíbených hrdinů učili rozumět světu, chápat složitosti lidské povahy i otázky, které je přesahují. Pomoci by k tomu mělo několik změn:

1. Výraznější orientace na moderní a světovou literaturu. Ta by ovšem měla být chápána v kontextu starých příběhů a archetypálních témat, které procházejí staletími.
2. Odklon od formálních rozborů k citlivé čtenářské reflexi. Tady jsou češtinářovi nejlepší pomocníci otevřená diskuse, individuální i společná četba, dramatizace textů a samozřejmě psaní úvah a esejí na základě přečteného.
3. Propojování přirozených tematických, žánrových či historických celků, které reflektují životní zkušenosti a mohou být základem pro tvorbu seminářů, studentských prací či maturitních otázek. (Příklady: žánrové celky – generační, historická či válečná próza; humor a satira, novináři; tematické celky – rodiče a děti, sourozenci, láska, přátelství, kristovské paralely, smlouva s ďáblem; město a venkov; auta a vlaky; jídlo a kuchyně.) Celky by měly korespondovat s typem školy, věkem a zaměřením žáků a studentů.

Závěr:

My, češtináři, učíme vaše děti číst, psát, mluvit a přemýšlet. Nechceme, aby byla naše práce závislá na mocenských klikách, peněžních tocích a vizích nekompetentních reformátorů. Nechceme revoluci ani reformy shora. Chceme, aby byla učitelům navrácena důvěra, aby byla respektována jejich individualita a svoboda. Chceme otevřenou diskusi o změnách, které jsou nezbytné.  

Společnost učitelů ČJL sdružuje češtináře různých názorů a nepodporuje žádnou konkrétní politickou stranu či hnutí.

Kontaktní osoby:

Lenka Dohnalová, předsedkyně Společnosti učitelů ČJL, dohnalenka@email.cz, 736221840

Veronika Valíková, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL, ver.valikova@seznam.cz, 724843356